Pár slov a pár čísel k nedostatků lékařů.

Překvapuje mě, jak snadno se dá veřejnost zmanipulovat a strašit. Vynalézavost a nestoudnost lékařských předáků vedených triem Němeček, Kubek a Engel je vskutku zarážející. 

V posledních měsících opět oprášili starou mantru o nedostatku lékařů, o přesčasových hodinách, o nebezpečí snížení kvality zdravotní péče a to všechno proto, že lékaři a zdravotní sestry houfně odcházejí do zahraničí. Všechno by se zlepšilo, když dostanou větší platy.

Zlepšilo se soudnictví, když si sami soudci vysoudili vyšší platy? Je to stejný nesmysl, jako kdyby pan Pelta tvrdil, že když fotbalisté dostanou vyšší platy, zvýší se úroveň našich fotbalistů. Do balónu je peníze lépe kopat nenaučí a stejně budou odcházet do zahraničí jako každý jiný, včetně lékařů, protože tam dostanou násobně víc, než u nás i kdyby jim hodný Sobotka přidal 20%.

Lékaři by chtěli odměny jako v Německu, ale životní náklady mít jako v Čechách. To prostě nejde.

Ti kteří chtějí pracovat tady musí pracovat za peníze, které jsme schopni na naše zdravotnictví vydělat. Není nic špatného na tom, když odcházejí, tak jako jiní do zahraničí. Vydělají si víc, naučí se řeč a a získají zkušenosti. Někteří se možná i vrátí.

Tady ale rozhodně nechybí. Jestli tady něco chybí, tak jsou to kvalitní lékaři, doktorů jsou u nás zástupy. A kvalita se počtem nenahradí, dokonce ani penězi. Jak mohou tito odborníci mluvit o kvalitě, když naše vysoké školy s lékařskými obory se pohybují až za druhou stovkou pořadí kvality výuky. Další dokonce za pětistovkou.

Ale zpět k číslům, ta jsou průkaznější, než celá diskuze v pořadu Václava Moravce v TV Nova.

Pokusil jsem se dopátrat kolik je u nás v provozu nemocnic, kolik lékařů vyprodukují naše vysoké školy, kolik jich podle zdravotnických předáků chybí a v neposlední řadě jsem chtěl vypátrat kolik jich opravdu do zahraničí odejde každý rok. Překvapilo mně, že na většinu z těchto otázek neumí ministerstvo školství ani zdravotnictví odpovědět. Buď neodpoví vůbec, nebo v lepším případě odkáží na nějaké neministerské webové stránky.

Z České lékařské komory, ani z lékařského odborového klubu jsem odpověď nedostal vůbec. 

Z ministerstva zdravotnictví jsem dostal odpověď, že počty lékařů, kteří odcházejí do zahraničí nemají žádné údaje. Prý se jedná o kvalifikovaný odhad.

Takže počet lékařů odcházejících do zahraničí nikdo nezná. To je fakt. Přesto s tímto údajem bez čísla pracují všichni jako s faktem.

Vysoké školy vyprodukují ročně 4 800 lidí s vysokoškolským diplomem. Lékařský diplom pak připadne na 2 800 lidí. 

Ve zdravotnictví údajně chybí 2000 - 2500 lékařů. 

Protože máme silně předimenzovanou síť zdravotnických zařízení, hlavně pak nemocnic. U nás platí doslova heslo : Nemocnici na každou vesnici.

Že přeháním? U nás mají nemocnici i městečka, řekl bych i větší vesnice. Například Loket nemá ani 3000 obyvatel, Horažďovice,šest tisíc obyvatel a řada dalších, které si snadno můžete najít na internetu.. Například na trase z Chomutova do Chebu jich je na sto kilometrech osm. Možná jsem některou vynechal. Stejné je to i směrem k Rumburku. Stačí se podívat na internet a uvidíte na první pohled hezké modernizované budovy a ty všechny mají své ředitele, správce, lékaře, personál, přístroje a všude se vaří a musí se vytápět, platit energie a podobně.

Opravdu si myslíte, že v Lokti najdete stejnou kvalitu jako v Motole?

Naše zdravotnictví a síť zdravotních zařízení je šíleně nabobtnalá a prakticky vytváří uměle nedostatek lékařů i personálu. 

V roce 1989 pracovalo u nás 33 tisíc lékařů, dnes jich opracuje přes 45 000, z toho jen v nemocnicích 22 tisíc. V roce 1989 u nás bylo 161 nemocnic s lůžkovou částí, dnes jich je 195 a stále přibývají. Například ve Švédsku jich je jen 108, o Austrálii netřeba mluvit. Mají tak horší kvalitu lékařské péče? Ano mají horší dostupnost, ale to by snad vyřešilo posílení lékařské dopravní služby na svoz pacientů. Výuka řidiče je rozhodně rychlejší a lacinější. Naše zdravotnictví i my bychom klidně přežili bez 60 - 70 nemocnic. A lékaři by stáli ve frontách na jedno uvolněné místo a obléhali by úřady práce. A léčili by jen ti lepší a mohli by mít platy ne o deset procent, ale o třicet procent vyšší. Jen je třeba lidem nelhat a říci pravdu.

Je to strašně jednoduché, ale to bohužel žádný ministr zdravotnictví,ani odborový předák nepřizná. Za doby ministrování pana Hegera se nesměle hovořilo jen o snižování počtu lůžek. I to byl veliký pokrok, škoda jen, že s příchodem nové vlády se všechno zase vrátilo na začátek.